Malý soukromý zvěřinec

Testudo marginata (Želva vroubená) Tenhle druh želvy je typický svým tvarem karapaxu (vrchní části krunýře), který je vyklenutý a podélně protažený. V zadní části se zřetelně zužuje, ale zadní okraj krunýře se silně rozšiřuje a zvonkovitě prohýbá. Tvoří tak jakousi sukýnku nad zadníma nohama želvy (něco jako zástěrky u zadních kol auta). Mláďata mají světlou barvu, ale jak rostou, barva se mění v černou, dospělá zvířata bývají často celá černá. Je to největší evropská želva, dorůstá až 35 cm délky krunýře. Žije na úbočích nízkých hor, obývá křovinaté stráně, okraje olivových hájů a polí. Její domovskou zemí je Řecko, během 2. světové války byla německými vojáky dovezena i na Sardinii, kde se úspěšně uchytila. Jako všechny evropské suchozemské želvy je čistokrevný býložravec, živí se různými druhy trav, ovocem, zeleninou...co najde. V teráriu to má poměrně jednodušší, krmím ji v zimě čínským zelím, ibiškovými listy, mrkvovou natí. V létě ji chodím venčit, zbožňuje pampeliškové listy a květy. A důležitá informace nakonec - moje želva se jmenuje Estrella, je jí rok a půl a měří na délku 12 cm.
Chinemys reevesii (Želva kýlnatá, trojkýlná) Domovské země této želvy jsou Čína, Korea a Japonsko, kde jsou často chovány na maso. Dorůstají až 18 cm. Mají mírně vyklenutý oválný karapax, který má žřetelné tři kýly - od toho pochází nepříliš užívaný český název. Barva krunýře je světlehnědá až hnědá, dospělí samci mohou být celí černí. Za okem želvu zdobí žluté proužky. obývají mělké vody, bažiny, louže a vodní příkopy. Jsou velmi žravé a příliš si nevybírají, i když dávají přednost masité potravě, např. rybám, žížalám, šnekům. Rády se sluní na souši, při vyrušení rychle prchají do vody. Želvičku jsem pojmenovala Clark Kent a měří kolem 3 cm. clark bohužel nemůže být připuštěn do chovu, protože má o dva štítky na karapaxu víc.
Phodopus sungorus a Phodopus roborovskii (Křečík džungarský a křečík Roborowského) Vlevo moje samička křečíka džungarského jménem joH. Jedná se o barevnou variantu "safír", normálně zbarvení křečíci jsou tmavě šedí s černým pruhem na zádech. Džungaráci žijí v sibiřských stepích, na zimu mění barvu na bílou, kvůli maskování. Živí se převážně obilovinami, ale nepohrdnou i hmyzem. Dorůstají velikosti kolem 10 cm. Vpravo jsou vidět všichni čtyři křečíci Roborowkého, které vlastním napůl se spolubydlícím. Na rozdíl od džungaráků jsou roboráčci zvířátka pouštní, obývají mongolské pouště. Jsou to nejmenší křečíci na světě, nebývají větší než 6 cm. Hrabají si až 1 metr hluboké nory a žijí i v převisech pohyblivých dun. živí se drobnými obilovinami, obratně chytají hmyz.